středa 21. června 2017

ZAHRADNICTVÍ: Petr Jarchovský

Název: Zahradnictví
Autor: Petr Jarchovský
Vydalo: Nakladatelství Paseka, 2017


Anotace:
Literární zpracování velkolepé filmové trilogie. Sám autor, pan Jarchovský, dodává: "Je to nejosobnější věc, jakou jsem kdy napsal. Vycházel jsem ze vzpomínek svých rodičů na moje prarodiče." Autor se v Zahradnictví vrací k postavám z hitu Pelíšky. Filmovou trilogii i její literární zpracování můžeme vnímat jako pravdivý příběh konkrétních lidí v převratné historické době mezi lety  1939 a 1959. Rodinnou ságu tvoří tři samostatné, nicméně propojené příběhy Rodinný přítel, Dezertér a Nápadník. Mezi aktéry snadno poznáme odbojáře Jindřicha z kultovních Pelíšků, tentokrát jsou však více v popředí ženy: například autorovu matku sledujeme od jejího narození a válečného dětství až po dospělost, kdy se v padesátých letech v Nápadníkovi stává hlavní hrdinkou. Strhující příběhy plné nečekaných zvratů se odehrávají z velké části v rodinném zahradnictví v Jaroměři a v rovněž rodinném kadeřnickém salonu v Praze. Vzdor svízelné době a krutým osudům protagonistů nechybí osvědčený autorův humor a zejména situační komika.

..........................

Můj pohled:
Knihu jsem měla velikou chuť přečíst od té doby co vím, že má jít o takový před-příběh Pelíšků. Bylo mi jasné, už při čtení anotace, že to nebude žádné veselé čtení (alespoň ne tak, abych se při čtení za břicho popadala), ale biografie jedné rodiny na pozadí válečných událostí. A to je přesně můj šálek kávy. Biografie společně s historickými událostmi a zvraty v jedné širší rodině. Protože jsem zatím jen četla knihu (chtěla jsem ji přečíst dříve než uvidím filmové zpracování), mohu hodnotit pouze tu. Nejvíce mě zaujal první příběh, který jsem prožívala společně s Vilmou. V osobě Jindřicha jsem samozřejmě viděla báječného pana Kodeta, protože ve filmu Pelíšky byl jako Jindřich absolutně nepřekonatelný, moc držím ve filmovém zpracování "novému Jindřichovi" pěsti. Těžko uvěřit, že příběh malé Danušky může být vlastně příběhem mojí babičky. Díky knize (a to nevím, zda je možné ve filmu vyjádřit "mezi řádky", uvidíme) jsem pochopila, proč se v naší generaci děje taková - jak to říct - "emoční revoluce"... takovéto odcizení dětí a rodičů (potažmo otců) ve válečných letech se logicky muselo nějakým způsobem odrazit na vztahu dětí a jejich dětí (tedy zhruba našich rodičů) a v přenesené míře to pak nějakým způsobem ovlivnilo nás... ne nadarmo se říká, že určitý historický zvrat se přenáší z generace na generaci a je potřeba alespoň dvou pokolení, aby se vztahy a emoce sladily... Přestože byl příběh napsán stylem hořké komedie, byl opravdu napsaný tak, že mě moc bavil, nedrásal mi nervy, ani emoce a mohla jsem přemýšlet o pozadí událostí doby, ve které žili moji prarodiče, a do které se narodili moji rodiče...
Co se knižního vydání týče, oceňuji fotky, které se vztahují jak k filmu, tak ty, které byly pečlivě vybrány z rodinného archivu...
A teď už jsem zvědavá na filmové zpracování... ☺

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za návštěvu mého blogu a za váš čas... :)
Pěkný den,
Peťka :)