středa 21. června 2017

ZAHRADNICTVÍ: Petr Jarchovský

Název: Zahradnictví
Autor: Petr Jarchovský
Vydalo: Nakladatelství Paseka, 2017


Anotace:
Literární zpracování velkolepé filmové trilogie. Sám autor, pan Jarchovský, dodává: "Je to nejosobnější věc, jakou jsem kdy napsal. Vycházel jsem ze vzpomínek svých rodičů na moje prarodiče." Autor se v Zahradnictví vrací k postavám z hitu Pelíšky. Filmovou trilogii i její literární zpracování můžeme vnímat jako pravdivý příběh konkrétních lidí v převratné historické době mezi lety  1939 a 1959. Rodinnou ságu tvoří tři samostatné, nicméně propojené příběhy Rodinný přítel, Dezertér a Nápadník. Mezi aktéry snadno poznáme odbojáře Jindřicha z kultovních Pelíšků, tentokrát jsou však více v popředí ženy: například autorovu matku sledujeme od jejího narození a válečného dětství až po dospělost, kdy se v padesátých letech v Nápadníkovi stává hlavní hrdinkou. Strhující příběhy plné nečekaných zvratů se odehrávají z velké části v rodinném zahradnictví v Jaroměři a v rovněž rodinném kadeřnickém salonu v Praze. Vzdor svízelné době a krutým osudům protagonistů nechybí osvědčený autorův humor a zejména situační komika.

..........................

Můj pohled:
Knihu jsem měla velikou chuť přečíst od té doby co vím, že má jít o takový před-příběh Pelíšků. Bylo mi jasné, už při čtení anotace, že to nebude žádné veselé čtení (alespoň ne tak, abych se při čtení za břicho popadala), ale biografie jedné rodiny na pozadí válečných událostí. A to je přesně můj šálek kávy. Biografie společně s historickými událostmi a zvraty v jedné širší rodině. Protože jsem zatím jen četla knihu (chtěla jsem ji přečíst dříve než uvidím filmové zpracování), mohu hodnotit pouze tu. Nejvíce mě zaujal první příběh, který jsem prožívala společně s Vilmou. V osobě Jindřicha jsem samozřejmě viděla báječného pana Kodeta, protože ve filmu Pelíšky byl jako Jindřich absolutně nepřekonatelný, moc držím ve filmovém zpracování "novému Jindřichovi" pěsti. Těžko uvěřit, že příběh malé Danušky může být vlastně příběhem mojí babičky. Díky knize (a to nevím, zda je možné ve filmu vyjádřit "mezi řádky", uvidíme) jsem pochopila, proč se v naší generaci děje taková - jak to říct - "emoční revoluce"... takovéto odcizení dětí a rodičů (potažmo otců) ve válečných letech se logicky muselo nějakým způsobem odrazit na vztahu dětí a jejich dětí (tedy zhruba našich rodičů) a v přenesené míře to pak nějakým způsobem ovlivnilo nás... ne nadarmo se říká, že určitý historický zvrat se přenáší z generace na generaci a je potřeba alespoň dvou pokolení, aby se vztahy a emoce sladily... Přestože byl příběh napsán stylem hořké komedie, byl opravdu napsaný tak, že mě moc bavil, nedrásal mi nervy, ani emoce a mohla jsem přemýšlet o pozadí událostí doby, ve které žili moji prarodiče, a do které se narodili moji rodiče...
Co se knižního vydání týče, oceňuji fotky, které se vztahují jak k filmu, tak ty, které byly pečlivě vybrány z rodinného archivu...
A teď už jsem zvědavá na filmové zpracování... ☺

pátek 16. června 2017

BLÍŽENCI: Lenka Lanczová

Název: Znamení Blíženců (1. díl), Panna nebo Blíženec (2. díl), Zadáno pro Blížence (3. díl)
Autor: Lenka Lanczová
Vydalo: Nakladatelství Víkend, 2004


Anotace:
Znamení Blíženců:
Dospívající Eva nemá valné mínění ani o svém zevnějšku, ani o svých vlastnostech. Během jednoho léta se ale vše změní. V prostředí prázdninového tábora a zejména pak pod vlivem první lásky, jíž je obdivovaný 18ti letý gymnazista přezdívaný Dick, se ze zamindrákované, rozpačité a nevyzrálé Evy stává sebevědomá dívka. Veselá knížka o citových zmatcích, jimiž musí dívčí hrdinka projít, je prvním dílem trilogie.
Panna nebo Blíženec:
Volné pokračování románu zastihne hrdinku Evu v deváté třídě. Vztahy s učiteli, ale především se spolužáky v kolektivu třídy se velmi vyostří díky pomlouvačným anonymním dopisům, které "Tajný přítel" nelítostně všem posílá. Podezření z jejich autorství padne na Evu. Krom toho je tu vzdálený kamarád Dick, blízký, i když tajemný hlas v telefonu, první mejdan, setkání s alkoholem, drogou i smrtí, frajer Deri, který Evu "balí" originálním způsobem a nakonec i velký prázdninový tramp na kolech.
Zadáno pro Blížence:
Eva je do svého někdejšího prázdninového instruktora a opravdového kamaráda Dicka zamilovaná až po uši. Tím spíš, že je dělí víc než tři sta kilometrů a chvil, kdy mohou být spolu, je jako šafránu... Eva je studiem obchodní akademie vytížená až nad hlavu, přísný táta ji hlídá víc než je zdrávo, o volný čas se jí stará věrný ctitel Deri, zaměstnávají ji sourozenci i kamarádky... Vlastně by to nebylo tak zlé, kdyby... se všechno a pořádně nezkomplikovalo jedním jediným nečekaným víkendem...

.............................................

Můj pohled:
Jako holka školou povinná jsem romány od Lenky Lanczové opravdu zbožňovala, především její trilogii o Blížencích a další trilogii o Radce. Znamení Blíženců byla vůbec první knížka, kterou jsem od jmenované autorky četla (půjčila mi ji Káťa - sestřenice). Bylo mi 14. Celou trilogii jsem přečetla víc než desetkrát... Ačkoliv jsou to knihy hloupě romantické a předvídatelné, Blíženci patří mezi mé guilty pleasures... Dlouho jsem přemýšlela, zda to na sebe "prásknout" nebo zachovávat dekorum - ne, jsem to já, takže opravdu Blížence vytahuji z knihovničky každý začátek léta, kdy už jsem v práci vyšťavená a nemohu se dočkat vytoužené dovolené, začtu se do táborových dobrodružství a zážitků z čundru, zavzpomínám na dobu, kdy i já sama jsem jezdila na tábory (ať už jako dítko nebo později jako instruktorka a vedoucí, s láskou vzpomínám na to nejlepší táborové léto roku 2000 s Dlažkou a hlavní vedoucí Dančou Capri), krásně dovolenkově se naladím a krásně se přehoupnu do letních měsíců, v podstatě trochu omládnu - i když jako učitelka laděná na žáky nemám moc šancí mentálně zestárnout. ☺ Knížka je skvěle napsaná a dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Ačkoliv jsem už v těch svých -nácti četla i válečnou literaturu, Blíženci jsou taková moje srdcovka a oddechovka. Skvěle napsaná postava Davida mi sice chvílemi připadala až mentorská, ale to tak možná je, když je kluk starší. Každopádně v tom období hledání sama sebe mi spousta jeho názorů přišla skvělá a možná i díky těmto knihám jsem nakonec taková, jaká jsem. Přestože je kniha moderní technikou nepolíbená (taky první vydání bylo již roku 1993, kdy internet, ani mobilní telefony v ČR běžně neexistovaly), myslím, že má čím oslovit i dnešní mladou generaci - a to především svým poselstvím. Pro mě je to nostalgické vzpomínání na to, jak jsme si před maturitou se spolužáky volali klasickým telefonem (měli jsme klasický, vytáčeli jsme číslice, umístěný nahoře v chodbě na lednici prarodičů), nikdy člověk netušil, kdo telefon zvedne a když někdo volal mně, tak se domem rozlehlo volání: "Beruuuuuš, telefoooooon!" A než jem k němu doběhla, mohla jsem jen přemýšlet, kdo na druhém konci bude... :)  Na knihách Lenky Lanczové se mi moc líbilo to poselství, které si mohl čtenář z knihy odnést. 

pátek 9. června 2017

POHRÁTKY: Pavla Soletka Krátká

Název: Pohrátky aneb cesta pavoučka Vincka
Autor: Pavla Soletka Krátká
Ilustrace: Marie Snášelová Štorková
Vydalo: Nakladatelství Emavia, 2015






Anotace:
Třináct pohádkových příběhů vás zavede na různá místa naší překrásné a pestré planety Země. Průvodcem vám bude kouzelný pavouček Vincek, jehož velkým snem je objevovat a poznávat. Příběhy jsou velmi různorodé, něco je však přeci jen všechny spojuje - hrátky se slovíčky, zvukomalebnost, poznávání zvuků, slov a vět z různých jazyků, láska ke všemu a ke všem. Za každou pohádkou najdete pavučinku nápadů, sadu inspirativních aktivit k příběhu. Kniha je určena dětem od tří let a jejich dospělým průvodcům. Je určena pro rodiny i dětské kolektivy. Je vhodnou pomůckou k multikulturní, jazykové a environmentální výchově. 
Cílem knihy je přivést ke spolupráci malé a velké. Hrát si se slovy, jazykem, příběhy. Učit se naslouchat, komunikovat, společně tvořit. 

.............................................

Můj pohled:
Dětská kniha, která má srdce a duši. Čtení mě moc bavilo a užívala jsem si to, Čmeláček, ač jsou mu teprve dva roky, tak u pohádek také vydržel. Jedna pohádka je na stránku a půl a kniha má krásné ilustrace. Aktivity k příběhu zatím vynecháváme, nebo provozujeme ty, které jsou pro malého Čmeldu schůdné. Pokud čekáte něco na způsob klasických pohádek, budete překvapeni. Knížka byla pojata úplně jiným způsobem. Nejen že je pozornost v každém příběhu věnována některé zemi, v každém příběhu se autorka také věnuje jiné morální hodnotě. To mě oslovilo zřejmě nejvíc. U jednoho příběhu jsem byla dokonce dojatá i já, coby vypravěč.

"To víš, že ti s radostí budu o české zemi povídat. Mám ji moc rád. Je to země docela maličká, ale velmi rozmanitá a malebná. Leží v samém srdci Evropy. Ze všech stran je chráněná pohořími a horami. Všude je spousta zeleně. Lesů, luhů, hájů, luk a paloučků. Na jaře, v létě a na podzim jsou louky plné pestrobarevných květin, keřů a bylinek. Stromy se moudře sklánějí všude po celém kraji. Na jaře omamně voní a na podzim pak nesou své ovoce. Celá země je protkaná řekami, říčkami a potůčky. Je tady i spousta jezer a rybníků. V každém koutě země najdeš kouzelné pramínky a studánky, které dokáží vyléčit všechny neduhy. Stačí jen poprosit víly a skřítky, kteří je střeží a starají se o to, aby byly čisté."

"Kolem něho ležela celá tlupa jeho kamarádů i sám náčelník Velký Kaňour. Všichni ho svými mohutnými těly zahřívali. Bor se cítil krásně. Byl mezi svými. Byl v bezpečí. Otevřel oči a řekl: Promiňte mi! Náčelník se usmál a chápavě pokýval hlavou."

pondělí 5. června 2017

DOKTOR ŽIVAGO: Boris Pasternak

Název: Doktor Živago
Autor: Boris L. Pasternak
Vydalo: Nakladatelství Odeon, 2003

Anotace:
Román Doktor Živago, dlouhá léta ve vlasti autora i u nás obestřený fluidem zakázaného, vyvolal rozruch a paniku hned v roce 1956, kdy jej Pasternak dopsal a nabídl k uveřejnění. Neuspěl. O rok později vyšel rusky v Itálii, zanedlouho pak italsky, anglicky, švédsky, norsky, francouzsky a německy. Roku 1958 byla spisovateli udělena Nobelova cena, kterou však byl donucen odmítnout. 
Jednotlivé části románu zachycují klíčové okamžiky života titulního hrdiny Jurije Živaga, spojené s významnými společenskými událostmi v Rusku: 1905 - ruská revoluce a stávky dělníků, první světová válka, revoluce v roce 1917, porevoluční vývoj. Jako červená nit se románem vine láska, děj je rovněž  prostoupen úvahami o smyslu života a umění. Mimořádnou roli sehrává v díle náhodná osudovost, která vstupuje do životů jednotlivých postav a vzájemně je propojuje. Podle románu byl v roce 1965 natočen úspěšný film oceněný pěti Oscary. 

.....................................

Můj pohled:
Na autorský styl pana Pasternaka jsem si musela po pravdě chvíli zvykat. Román je zalidněn obrovským množstvím postav a nějakou dobu mi trvalo, než jsem si postavy propojila a začala se v nich orientovat. Příběh mě však dostal, bavily mě rozhovory, hluboké myšlenky i popis krajiny při cestování. Součástí milostného příběhu je dějinný zlom první poloviny dvacátého století v Rusku. Je také o tehdejší společnosti, morálce, manipulaci. Asi nedokážu správně přenést své myšlenky a pocity, které ve mně ještě dlouho po přečtení románu doznívaly. Knihu jsem četla již dříve a určitě se k ní zase v brzké době vrátím. Pasternak není autorem pro každého, jeho dílo je opravdu těžké, klasicky ruské. Já mám ruskou klasickou literaturu ráda, proto mě i Doktor Živago bavil a tolik zasáhl. Knihu doporučuji k přečtení všem, kteří mají rádi detailní popis přírody kolem, hlubokomyslné úvahy a Matičku Rus... ☺


Boris L. Pasternak:
- ruský prozaik, básník a překladatel
- narozen 1890 v Moskvě, v rodině významného malíře L. Pasternaka
- v dětství projevoval hudební, výtvarné a literární nadání
- vystudoval filozofii a literaturu v Moskvě a Marburgu
- byl donucen vzdát se Nobelovy ceny za román Doktor Živago v roce 1957 (fyzicky ji dostal až v roce 1989 jeho syn)
- ve svém díle byl částečně ovlivněn futurismem a symbolismem
- byl považován za jednoho z největším meziválečných literátů
- psal také milostnou, společenskou a přírodní lyriku

úterý 30. května 2017

ČAS ŽÍT, ČAS UMÍRAT: Erich Maria Remarque

Název: Čas žít, čas umírat
             (z originálu: Zeit zu leben und Zeit zu sterben)
Autor: Erich Maria Remarque
Vydalo: Nakladatelství Ikar, 2006


Anotace:
V románu se autor jakoby vrací ke své prvotině Na západní frontě klid. Děj se však odehrává o dvacet let později, v době, kdy nacistické Německo rozpoutalo druhou světovou válku a po počátečních úspěších je tlačeno spojeneckými vojsky zpět. Stejně jako ve svém nejslavnějším díle autor líčí osud mladého německého vojáka na frontě, během dovolené doma a po opětovném návratu do bojové linie. Román je nabitý napětím, ale i zoufalstvím nad beznadějí lidských osudů a ničivým společenským fanatismem. Jen krátce - během hrdinova pobytu v rozbombardovaném rodném městě - vysvitne poslední naděje na nový život... láska.

..............................................

Můj pohled:
Ačkoliv má pan Remarque i výraznější romány na svém kontě, obsah tohoto díla jsem vybrala proto, že byl prvním, který jsem od autora četla. Pan Remarque patří mezi mé TOP autory, líbí se mi pojetí jeho knih, ať už hrůzostrašné vylíčení válečné zóny, tak i svět mimo hlavní bojovou linii. Hlavním tématem příběhu je mladý kluk, toho času voják, který přijede z války na dovolenou domů - domů? Město je zničené, celé rozbombardované, všude číhá děs a hrůza, utrpení. Po přečtení jsem se cítila opravdu hodně dotčená a bylo mi smutno. Člověk si uvědomí na plno, že hrůzy války odnesou především ti, co se o nějaké boje zasloužili úplně nejméně. Obyčejní lidé. Osobně si myslím, že knihy od pana Remarqua patří k těm nejhodnotnějším a nejkrásnějším (i když nejsmutnějším) počinům literatury 20. století.


Erich Maria Remarque:
- německý spisovatel a dramatik
- narodil se v Osnabrücku, v rodině vazače
- po ukončení školy narukoval do armády, kde byl několikrát zraněn
- antimilitarista, o fašismu mluví jako o rakovině 20. století
- pracoval jako učitel, redaktor, účetní, atd.
- po  nástupu fašismu byly jeho knihy páleny a byl zbaven německého občanství
- střídavě žil ve Švýcarsku a v Americe, jeho druhou ženou byla bývalá manželka Charlieho Chaplina
- jeden z nejčtenějších autorů 20. století - nejslavnější dílo: Na západní frontě klid